Omluv se

27. července 2014 v 21:52 | Shi-ki |  The Mortal Instruments
Dokáže jednou Jace překonat slabost pro sebe samotného a vyjde vstříc druhým?
Název: Omluv se
Autor: Shi-ki
Fanfiction | The Mortal Instruments | One-time


Se svou obvyklou lehkostí se Jace plížil k výtahu institutu. Ve městě cítil démona téměř na každém kroku, ale nikdy se mu nestalo, že by ten odporný zápach cítil na půdě místa, kterému říkal domov ode dne, kdy zapadl do rodiny Lightwoodů. Hruď mu obepínalo jedno ze sbírky desítek bílých triček a na krku se mu houpal prsten Morgensternů. Už nějakou dobu tu věc z krku nesundal. Vyzbrojil se jedním z andělských ostří Iruthiel, ale tuto noc byl připraven prát se i holýma rukama. Isabela se svým bratrem se vydala na lov dračích démonů a on si nebyl jistý, zda cítí démona či jeho krev na zbroji lovce stínů. Doufal v tu druhou možnost. Trochu o sobě zapochyboval, což se obvykle nestávalo. Takto obvykle přemýšlel o Clary, kterou ač miloval, tak považoval za lehce paranoidní v situacích, kdy žádné nebezpečí nehrozí. Paranoia v posledních dnech dostala i Jeho. V Jaceově případě však byla vítaná. Lovu se neúčastnil už nejméně týden, protože kousnutí menšího zrádného démona nedokázala ani iratzel zcela uzdravit. Neměl se do toho nedávno vrhat po hlavě, ale tehdejší vztek mu to nedovolil. Myslel na to, jak se s Clary pohádal a jak odcházela se slzami v očích. Miloval ji víc než cokoli, ale nesnášel, když si musel vybrat mezi ní a lovením démonů, nebo v některých případech i mezi sebou samým (takové případy obzvlášť nesnášel).
Mříže namísto dveří výtahu se rozjely a Jace si s viditelnou úlevou oddychl. Štěstím mu zazářila blonďatá hříva, že vidí Aleka celého. Neozývali se tak dlouho až si začínal dělat starosti. Zasunul ostří zpět do toulce, aby si Alek nevšiml jeho původního záměru najít démona a poslat ho tam, kam patří.
"Jacei? Nevěděl jsem, že budeš ještě vzhůru." řekl Alek, aniž by Jace vesele uvítal.
"Ale jsem. Špatnej odhad." namítl Jace a nejšťastnější výraz, na který se ve své únavě zmohl, byla přísně spojená linka úst a nevinně pozvednuté obočí. Doufal, že záře Iruthiel již vyhasla, aby mu Alek nevyčetl, že démoní kousnutí se nemají brát na lehkou váhu a že potřebuje klid a odpočinek. S tím však Jace nesouhlasil. Jediné, co potřeboval, byla Clary. Omluvit se jí a dotýkat se jejích ohnivě rudých vlasů a pozorovat oči posazané nad neposednými pihami na tvářích. Sledovat jak si nervózně obmotává zrzavý pramínek vlasů kolem prstu a přitom se hravě usmívá.
"Promiň, právě jsem zabil několik dračích démonů, nepřemýšlel jsem nad tím, kdy máš večerku." odsekl. Znavená tvář a šedé kruhy pod očima vypovídali o dlouhých dnech hledání démonů a jejich následného zabíjení. Na kožené vestě měl vážně vyleptané díry od démoní krve a v některých místech mu krev spálila i vlastní kůži. Znamení na hubených pažích již vybledla, přes některá se ale táhly stopy po démoních drápech, když se snažili zbavit lovce výhody.
Jace si uvědomil, že nezaslechl známý klapot jehlových podpatků. "Kde je Izzy?"
"V Renwickově nemocnici. Vyvázla z toho trochu hůř než já."
"To by se nestalo, kdybych tam byl já." připomněl se Jace a zamyslel se, jak mu ještě vyčíst, že mu nedovolili jít s nimi i přes to hloupé démoní kousnutí. Nic to přeci není. Utržil i mnohem horší.
"Kdybys tam byl ty, ležel bys v Renwickově nemocnici s Isabelou." opáčil. Celým jménem jí říkal jen tehdy, když už byl naštvaný. Na Jace byl naštvaný v jednom kuse, tudíž si Jace z jeho úst pamatoval jméno Isabela.
"Nebo bychom se tu všichni celí radovali z úspěšné mise." stále argumentoval Jace.
"Měl bys vědět, že zrovna tohle mi nechybělo." ukázal na něj Alek, zatímco vystoupil a mříže se za ním pomalu stáhly. "Hádáme se jako holky."
"To by ti mělo bejt blízký." Jace utrousil další jízlivou poznámku a nechal Aleka projít kolem. Dokázal si připustit, že už to trochu přehnal, ale přitom chtěl jen přenést pocit svého smutku na někoho jiného. Clary mu scházela. Život lovce stínů mu scházel. Nedokázal si vybrat. Stejně jako si Alek kdysi nedokázal vybrat mezi ním a Magnusem. Jace Aleka rád škádlil hloupými poznámkami, i když na něm viděl, co cítí, ale celá ta situace mu přišla zvláštní, ne zvrácená. Alek je přeci jeho bratr. Krev neznamená všechno. Za svého bratra se také snažil postavit, když ho Jonathan Christopher nazval nechutností. Jace miloval Clary, Alek si vybral Magnuse. Na takové lásce neviděl nic špatného narozdíl od Valentýnovy slepé lásky k Nefilim. Slepé lásky k sobě samému.
Ucítil bolest v démoním kousnutí na svých zádech a musel se opřít o dřevěné zábradlí schodů, na kterých právě stál Alek. Na těch schodech přeci vždy sedávali, když jeden z nich dostal výprask od Marysy. Měl by se omluvit. Nemůže nutit ostatní cítit se tak, jak se cítí on sám. Pod psa.
"Aleku?" z místa se snažil upoutat jeho pozornost. Nesnášel dojemné momenty omluv. Nikdy mu moc nešly. Všechny křivdy nechával většinou ležet ladem, dokud neupadly v zapomnění. Omluva už se mu formulovala v ústech, ale opět vyhrálo jeho sobecké já. Obzvláště teď, kdy nemá náladu působit radost, když by se sám nejraději rozpadl v popel a necítil bolest. "Půjčil bys mi svou stélu?" vypadlo z něj nakonec až zalitoval nevyužité omluvy, která by v jeho podání zněla samozřejmě perfektně.
Alek si z kapsy kožených kalhot lovců stínů vytáhl stélu a hodil ji Jaceovým směrem. Jace natáhl ruku, ale stéla proletěla kousek pod ní a dopadla k jeho nohoum. "Díky." řekl a sesunul se na schody. Nemohl se dočkat až se hrot stély opět setká s jeho kůží. Až ucítí to příjemně známé i vítané pálení. Sehnul se pro ní a tiše zaúpěl. Zaklel pro sebe. Mezitím už Alek seběhl schody zpět k němu a stélu svíral ve svých rukou. "Ukaž, udělám to." mluvil klidně, jako by předtím žádná hádka ani neproběhla. Jace na něm obdivoval, jak rychle dokázal dospět a zapomínat na dětinské hádky.
"Nedosáhnu si tam." obhájil svou neschopnost Jace a vyhrnul si na zádech bílé tričko, přičemž odhalil Iruthiel i zarudlé démoní kousnutí.
"Chystal ses na noční akci? V tom případě tě asi zklamu." prohodil Alek, když si prohlížel zranění zrcadlící se v andělském ostří.
Jace zalapal po dechu, aby se nepohnul v rozporu s bolestí. Místy působila až nesnesitelně. "Cítil jsem démoní krev. Netušil jsem, že jste se vrátili." Užíval si každičký tah stély a snažil se nemyslet na to, že se Alekovi právě třese ruka. Po očividně náročném lovu by se ruce netřásly jen Jaceovi. Chladně klidný za všech okolností. Zasyčel jako pára nad hrncem, když se Alek zaryl stélou kousek nad zraněním do špatného místa. Namísto toho, aby obtáhl starou runu, začal kreslit novou. Tak to Jace neměl rád. Rád obtahoval ty staré, aby je každý lépe viděl. Každý lovec se svými znameními chlubil, neviděl v tom tedy nic špatného.
Alek dokreslil iratzel a Jaceovi se zamotala hlava, jakmile se postavil. Při chůzi do schodů se místy musel chytit zábradlí, aby nespadl. Možná nápad, scházet je po celých dnech klidu a pocitu bezmoci, nebyl až tak dobrý, jak si předtím myslel. Za Alekovi pomoci zdolal posledních pár schodů a dále se spoléhal na vlastní nohy. Stabilizoval svou polohu, přesně tak by nazval opírání se o rám dveří svého pokoje. Naposledy se podíval za Alekem a spěšně na sebe strhl jeho pozornost. "Jo a Aleku?"
"Hm?" otočil se s nezájmem. Očekával, že ho Jace bude chtít zase shodit nějakou poznámkou o holkách, když se neobtěžoval ani poděkovat. Stále se cítil rozpačitý, co se Jace týče, ale každá myšlenka na Magnuse ten pocit donutila stáhnout se do pozadí. To, co má Jace teď na srdci, ho vlastně opravdu zajímá, ale předstíraný nezájem ho měl donutit alespoň k té hloupé omluvě.
"Rád tě vidím, brácho." vypadlo nakonec z Jace upřímně. Aleka z toho zahřálo u srdce.
"I já tebe, Jacei." bylo poslední, co řekl, než oba zmizeli ve svých pokojích. Jace pomalu došel k posteli, ale spánek pro něj nebyl řešením. Věděl, že už je nejspíš po půlnoci, ale silné nutkání uvést vše s Clary na pravou míru se do něj zahryzlo s nevídanou vervou. Teď, když si zároveň rozhádal i udobřil Aleka, chtěl napravit mnohem víc věcí, a proto se přesunul k jedinému oknu ve svém pokoji a shlédl dolů. Nic, co by nedokázal překonat. Iratzel účinkovala rychle a nic mu nemohlo být lékem účinějším než objetí Clary. Clary, kterou nadevše miloval. Clary pro kterou by obětoval vlastní život. Clary, bez které neznamenal nic. Při myšlence na ní seskočil ze střechy institutu a dopadl na zem s lehkostí Anděla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama