Brooklynské události (Malec)

3. března 2015 v 22:55 | Shi-ki |  The Mortal Instruments
Pod městem se už dlouhou dobu hromadí temná energie a lovci stínů prohledávají na poslední chvíli budovy Brooklynu, aby ztráty na životech civilů byly co nejmenší. Stejně tak činí Alek, avšak nepřítel číhá všude.
Fanfiction | The mortal instruments | Malec | One-time

Otřesy země se opakovaly několikrát denně, což zde rozhodně nebylo zvykem. Tady zemětřesení nebývají. Spolek se tím začal zabývat až když bylo příliš pozdě na záchranu majetku a každého ve městě. Spustili poplašné sirény a nechali policii provést evakuaci za ně. Jako kdyby se počasí řídilo ruchem, který nyní na okraji města panoval, v zóně, kterou lovci označili jako bezpečnou. Na obloze se stahovala mračna.
Celý tým se ve městě rozdělil a jednotlivě procházeli sídliště.
"Aleku, za chvíli to vypukne, co nejdříve se vrať." zazněl Jaceův hlas z Alekova mobilu.
"Vracím se." řekl a ukončil hovor. Scházel dolů z nejvyššího patra jednoho z čindžáků, když se za ním ozval plačící hlas. Předtím si byl tak jistý, že nikoho nepřehlédnul.
"Kde je moje máma?" naříkala malá dívenka. Čiré ztělesnění nevinnosti.
"Ahoj," řekl Alek konejšivým hlasem a sklonil se k ní.
"Kde je moje máma." opakovala.
"Všichni jsou na kraji města. Odvedu tě za ní, ano?" vzal ji za ruku a scházel s ní ze schodů.
Vrtalo mu hlavou, jak tu mohlo zůstat dítě, a hledal Jaceův kontakt v telefonu. Dívka mu tiskla ruku čím dál tím silněji až to donutilo Aleka odvrátit zrak od displaye a utěšit dívenku, avšak jakmile spatřil její zohavenou tvář, snažil se ucuknout. Malá dívka se rychle deformovala v přelévající se slizkou postavu, větší než mladý lovec stínů. Démon nepouštěl Alekovu ruku a chapadlem se mu obmotával až k loktu. Alek ucítil nepřijemné křupnutí ve svém zápěstí a druhou rukou si sáhl za opasek pro ostří.
"Auriel!" křikl a ostří s oslepujícím zábleskem useklo démonovi chapadlo. Démon ve svém jazyce vřískal a úpěl ta samá slova "Pokud tu dnes má zemřít můj druh, stáhneme lovce stínu sebou."
Alek ustoupil stranou, jakmile se otřásla země. Brzy to začne a on tu nechce zemřít s takovou stvůrou. Energie pod městem se o toho démona postará.
Začal sbíhat schody, zatímco démon se ani nehnul. Alek byl v patře pod ním, když se propadl strop a slizký tvor dopadl na Aleka vší svou vahou. Alek cítil, že takovou tíhu jeho tělo dlouho nesnese, a tak bodl démona jedinou věcí, ke které se skrze slizkou hmotu zvládl dostat. Svou stélou. Démon zaúpěl a nadskočil, čehož Alek využil a v bolestech popadl zdravou rukou andělské ostří, kterým démona probodl. S úlevou vydechl, kydž se démon kolem něj rozpadal na nepatrné částice. Trocha démoní krve mu ukápla na tvář a snažila se v ní vyleptat nehezkou díru. Lovec si okamžitě setřel leptavou tekutinu z tváře jednou svou koženou rukavicí a odhodil ji stranou. Stěží sbíhal schody a přitom si na zraněné zápěstí črtl ušpiněnou stélou hojivou runu Iratze. Neobezřetně zakopl na prahu budovy a v kapse mu už úplně prasknul display telefonu, který už měl dost, když na Aleka dopadl démon. Zvedl se a smířený s brzkou smrtí prchal ke kraji města. Ačkoli se smířil s nejhorším, měl chuť žít a jeho život teď závisel na rychlosti jeho běhu.
Silnice už trhala energie pod městem prodírající se ven. Pálit dokázala stejně dobře jako oheň, avšak narozdíl od něj se vábivě třpytila.
"U Anděla," mumlal si pro sebe, když se za běhu pokoušel zprovoznit mobil a s tím si střídavě črtat hojivou runu na svá zranění. V tom přímo pod jeho nohama vyprskla energie tak silně, až ho to odhodilo stranou. S neúplně načrtlou runou se trápil vlastní bolestí. Čekal, až konečně upadne do bezvědomí, ale tak slastné vykoupení nepřicházelo.
*
Brooklynský čaroděj se portálem přenesl přímo na okraj města, kde se nacházeli i lovci stínů s několika dalšími lidmi, které policie přehlédla při evakuaci města.
"Jste všichni?" zeptal se, když zahlédl nad městem zlý třpyt vybuchující energie. Mezi spoustou lovců stínů hledal svého přítele, avšak s hrůzou ve svých kočičích očích zjistil, že právě on tu chybí.
"S Alekem jsem mluvil před půl hodinou." řekl unaveně Jace. Jako kdyby s ním najednou nebylo něco v pořádku. Ucítil nepříjemné bodnutí v levém stehni avšak jeho kůže zůstávala neporušená. Vyměnil si s ostatními vyděšený pohled. Cítil, jako Alekův parabatai, že jeho bratr tam trpí. Chystal se otočit a vydat se k městu, když ho čaroděj plný nejhrůznějších obav zastavil.
"Najdu ho" řekl rozhodně a rychlým tempem se vydal k městu. Před sebou za běhu tvořil magickou mapu a přitom se rozhlížel kolem sebe, jestli nezahlédne svého modrookého lovce stínů. Díky šále, kterou kdysi nosil Alek a kterou měl nyní čaroděj kolem krku, získal za pomoci kouzla téměř přesné souřadnice. Čarodějovi se lehce ulevilo, když mapa jasně říkala, že se Alek nenachází uprostřed toho pekla.
Budovy kolem hořely a řítily se k zemi. Vzduch páchnul spáleninou a do uší se zařezávalo tříštění skla. Čaroděj se rozhlížel kolem a s hrůzou tištěnou ve tváři zahlédl mladého lovce stínů zřízeného, a ležícího na sutinách čindžáku. Jakmile popoběhl k jeho zesláblému tělu, srdce se mu téměř zastavilo, spatřil totiž nevelký trám zabodnutý v noze svého přítele. Sesunul se vedle něj na zem a srdce mu opět začalo bít, když si všimnul, že se na něj dívají ty nejkrásnější modré oči, které kdy viděl.
"Oh, Alexandře," vydechl a okamžitě mu začal léčit velkou ránu v levém stehni. Musel mu přitom vytáhnout trám z nohy. Trám naštěstí minul kost. Alek bolestně zaúpěl. Do očí se mu hnaly slzy.
"Magnusi," vydechl, když se s námahou pokusil nadzvednout hlavu. V rozmazané krajině, kterou viděl, svítily čarodějovy oči.
Magnus se znepokojeně podíval na velkou kaluž krve pod Alekovou nohou.
"Mlč," pohladil ho po tváři a hojil mu vyleptanou spáleninu. Zbyla po ní jen nepatrná jizva.
"Zápěstí." vyhrkl Alek, jehož zrak zaslepoval třpyt ve vzduchu.
Magnus okamžitě zkontroloval obě Alekova zápěstí a to, na kterém byla načrtnutá nedokončená iratze, začal léčit. V očích ho pálily slzy při pomyšlení na to, jakou bolest musel jeho přítel vydržet.
"Všechno bude v pořádku, Alexandře," dodal Magnus, když už to vypadalo, že se ho Alek chystá opustit.
"Nikdy nepřestaneš dělat laskavosti Spolku a budeš tahat z bryndy jeho ovečky," narážel tím na zachraňování lovců stínu jako je on. Zakašlal.
"Ty nejsi žádná ovce, Alexandře," vzal ho čaroděj do náruče a snažil se tak svému příteli způsobit co nejméně bolesti. "Jsi tu stále se mnou?" zašeptal jeho směrem.
Alek nepatrně kývnul. Cítil se tak vyčerpaný a přitom až příliš naživu. Bolela ho každá část těla, a to nejen při pomyšlení na těch směšných pár litrů krve, co mu proudí vysychajícími žilami. Vlastní pomalý tep ho zneklidňoval, každé odbití srdce mu připadalo vzdálenější od toho posledního. Konečně usínal.
*
Chvíli mu trvalo než plně zaostřil na spícího čaroděje vedle svého lůžka. Poznával tohle místo, vlastně mu byla známá celá tahle situace. On i jeho čaroděj se nacházeli v Idrisu. Jen matně si vybavoval, co všechno se v Brooklynu semlelo.
Alek se pro sebe usmál, když se i Magnus vedle něj probral a stiskl jeho ruku.
"Ahoj." Alek se nemohl přestat usmívat.
"Ahoj," vydechl Magnus úsměvně "Proč musíme pokaždé skončit tady?" zařečnil a hrál si s jeho bledými prsty.
Alek si pomalu začal vzpomínat, co všechno se událo. Nejdříve si vzpomněl jen na pocit bezpečí, který pociťoval v Magnusově náručí, ale poté přibývaly i detaily, které vedly k tomu, proč ho Magnus musel odnést.
"Jak to teď vypadá v Brooklynu?" zeptal se Alek.
"Spousta lidí nemá kde bydlet, město je zdevastované." řekl soucitně,"To už však není náš problém. Koupil jsem byt tady, v New Yorku. Budeš z něj nadšený. Najal jsem si někoho, kdo ho momentálně zařizuje za nás, abych tu mohl být s tebou." oči se mu zaleskly v poledním světle. "Spal jsi tak dlouho." zahleděl se na své ruce svírající jeho a pomyslel na tu beznaděj, kterou pociťoval, když sem Aleka donesl a přenechal ho železným sestrám.
Alek ze svého přítele vycítil znepokojení, a tak se pomalu posadil na své lůžko. Magnus už se chystal dodat něco k tomu, že by se neměl namáhat, avšak nic nezabránilo tvrdohlavému lovci posadit se a obejmout svého partnera.
"Děkuju." zašeptal mu do ucha a zajel mu prsty do vlasů. Tužidlo v jeho vlasech přestalo plnit svůj úkol už před nějakou dobou, takže Magnusovy tmavé vlasy trčely do všech stran. Musel tu prosedět nejméně celý den čeka na jeho probuzení.
"Mně děkovat nemusíš, Alexandře. Nikdy. Já bych měl poděkovat tobě, že jsi zůstal naživu ať už se tam předtím semlelo cokoliv." povolil sevření.
"Miluju tě." Alek ho políbil a odtáhl se od něj.
"Tohle bys mi měl zase říkat každý den." usmál se čaroděj.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | 9. září 2015 v 8:53 | Reagovat

Ach, nejspíš to říkám stále dokola, ale Malec je ta nejlepší dvojice v TMI! Mají mezi sebou takovou energii a něco, co prostě nutí čtenáře milovat je!
A navíc - miluju to Magnusovo, "Alexandře"! ♥ Miluju, když mu říká celým jménem a miluju ty dva spolu!

Opět dokonalá povídka, i když jsem teda měla v místě, kdy Magnus Aleka objevl, slzy v očích! Byla dokonalá a já doufám, že nebyla ani poslední :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama